RAINFOREST

STONOHY(Scolopendra)

Stonohy rodu Scolopendra mě zaujaly již dávno svou mrštností a agresivitou. Při manipulaci s nimi mě bude vždy běhat mráz po zádech. Díky tomu nepředpokládám, že by někdy polevila má ostražitost a došlo ke kousnutí stonohou při krmení nebo údržbě chovné nádoby. Dozadu natažený poslední pár končetin slouží k přidržování kořisti, samice při páření a stonoha s nimi dokáže i citelně štípnout. Účinnou zbraní je ovšem první pár končetin přeměněný v silná a pevná kusadla s jedovou žlázou. Kousnutí je sice velmi bolestivé, ale většinou brzy odezní bez dalších následků. Jed může způsobit i dýchací a srdeční obtíže, horečky, nevolnost, závratě a otoky v místě kousnutí. Vše obvykle odezní během 2 dnů. Vyjímečně může dojít k dočasnému ochrnutí postižené končetiny.

 První stonohou v mém chovu byla Scolopendra cingulata z Řecka dorůstající velikosti 12-15cm. Později jsem si pořídil druh Scolopendra subspinipes z Jávy. Tyto stonohy jsou velké až 23cm a disponují velkým množstvím jedu. Kanibalistické scolopendry chovám odděleně v plastových boxech nebo teráriích aspoň 2x delších než stonoha a s šířkou rovnající se délce stonohy. Vrstva substrátu z lignocelu a písku v poměru 2:1 má výšku 7-10cm a je pokryta borovou kůrou, která neplesniví a poskytuje stonohám temný úkryt s vyšší vlhkostí. Teplota přes den 23-28 st.C, v noci pokles na 20- 22st.C. Vlhkost v teráriu udržuji na 70-80%. V teráriu jsou dva úkryty jeden sušší a druhý pravidelně vlhčený, aby měla stonoha možnost výběru. Sucho může stonohu zabít stejně jako vysoká vlhkost, která způsobí přemnožení plísní a roztočů.

 Stonohy krmím larvami Potemníků moučných(Tenebrio molitor), různými druhy švábů, cvrčky, larvami brouků a myšími holaty. Velcí jedinci dokáží ulovit i dospělou myš. Občas se stává, že hladová stonoha uloví i více kusů kořisti najednou. První zakousne, přidrží předníma nohama, další drží stisknuté prostředníma kočetinama a třetí kousek obejmou zadní částí těla. Důležitá je i napáječka s čistou vodou ze které často a vydatně pijí.

 Samečci jsou menší než samice a mají delší poslední pár nohou. Dospělé stonohy se připouštějí dostatečně nakrmené v prostorném teráriu (3-4x delší a 2x širší než délka stonohy) s množstvím úkrytů. K páření dochází převážně v noci pod povrchem substrátu. Sameček na vytvořenou podložku z pavučiny položí spermatofor, samice si ho přebere a zavede do pohlavního otvoru. Za pár týdnů samice naklade kolem 20-ti vajíček, kolem kterých se obtočí, celou snůšku hlídá a potírá svými výměšky s fungicidními a baktericidními účinky. Pokud samice snůšku opustí vajíčka v krátkém čase podlehnou plísním, bakteriím a roztočům. Během 1-2 měsíců se líhnou malé bílé stonohy již s plným počtem článků. V této době je nutné matku nerušit - mohla by sežrat vajíčka nebo právě vylíhlé potomstvo. Jakmile začnou mláďata tmavnout a vzdalovat se od samice je nutné je rozdělit po jednom do menších plastových krabiček s vlhkým substrátem, kouskem borové kůry, vydatně krmit a pravidelně odstraňovat zbytky potravy. Mladé stonohy je třeba krmit několikrát týdně, dospělé 3-4x měsíčně. Mlaďata se často svlékají a starou pokožku obvykle sežerou. Podle druhu dospívají za 4-15 měsíců.

 Stonohy nejsou imunní vůči vlastnímu jedu a pokud dojde k souboji, silnější jedinec usmrtí a sežere slabšího.